Syndrom suchého oka je onemocnění, jehož příčinou je buď porucha normální tvorby a toku slzného filmu, nebo abnormální složení slzného filmu. Tyto kvantitativní a kvalitativní změny slzného filmu vedou k patologickým změnám na povrchu oka.
Syndromem suchého oka trpí každý dvacátý pacient přicházející do ordinace očního lékaře.
Hlavní důvody poklesu množství slzného filmu:
Určit, zda potíže jsou způsobeny syndromem suchého oka je na očním lékaři.
Při vyšetření na štěrbinové lampě lékař kontroluje přední části oka (postavení, pohyb, tvar a vzhled víček, slzné ústrojí, slzný film na rohovce, rohovku, bělimu, přední komoru, duhovku, zornici, čočku). Toto vyšetření je velmi důležité, protože odhaluje celkový zdravotní stav očí pacienta, pop. rozsah poškození.
Následkem porušení slzného filmu vznikají na rohovce a spojivce poškozená oschlá místa. Tyto změny většinou běžné vyšetření na štěrbinové lampě neodhalí. Ale je možné je pozorovat pomocí použití různých barviv. Nejčastěji jsou používány fluorescein (žluté barvivo) a bengálská červeň (červené barvivo).
BUT („Breakup-time" - čas roztržení slzného filmu) je vyšetření, které hodnotí stabilitu a kvalitu slzného filmu. Po nakapání fluoresceinu pacient musí setrvat s otevřenýma očima a lékař sleduje při osvětlení přes modrý filtr, za jak dlouho dojde k roztržení slzného filmu. Čas pod 10 vteřin se považuje za nepříznivý.
Tento test slouží k posouzení množství produkce vodné složky slzného filmu. Pod okraje dolních víček lékař zasune proužky filtračního papírku a sleduje délku jejich nasáknutí po 5-ti minutách. Pokud je tvorba slz v pořádku, jsou proužky zvlhčeny v délce nejméně 15 mm. Menší hodnota se považuje za nedostatečnou a indikuje syndrom suchého oka.
Syndrom suchého oka se může objevit v každém věku. Pocity svědění, vysychání očí (především po probuzení) bývají prvními příznaky poruchy slzného filmu. Tyto potíže se zhoršují při pobytu v zakouřeném, suchém prostředí, v klimatizovaných prostorách, mohou se také projevit při snížené frekvenci mrkání (např. při sledování televize, nebo při práci s počítačem).
Subjektivní potíže může doprovázet objektivní nález změn na rohovce a spojivce. V důsledku porušení slzného filmu dochází k nedostatečnému zásobení rohovky a spojivky vlhkostí a k vysychání oka. Tento stav vede zpočátku k drobným poškozením na zevní vrstvě rohovky a spojivky. Pacienti si nejčastěji stěžují na pálení, řezání, paradoxní slzení, světloplachost, pocit cizího tělíska v očích, které jsou často zarudlé.
Postupně vzniká chronický zánět rohovky a spojivky (keratoconjunctivitis sica). U neléčených osob může nastat zhoršené vidění, v extrémních případech oslepnutí.
Léčba syndromu suchého oka se stanovuje podle příčiny, kterou je toto onemocnění vyvoláno. Pokud se u pacienta podaří najít jednoznačná příčina, je potřeba ji odstranit.
Současně je nutné zahájit léčbu suchého oka, především podáváním umělých slz (oční kapky),
které oči hydratují a regenerují. Cílem je vytvořit stabilní a rovnoměrný slzný film na povrchu oka a zvýšit jeho kontaktní čas s rohovkou.